Truhla ze soukromého vlastnictví

Jedná se o restaurování v rámci absolventské práce na VOŠ Restaurátorské v Brně. Na práci semnou spolupracoval František Konečný, DiS..
Termín zahájení a ukončení prace: 18. května - 11. června 2015

Popis předmětu

Restaurovaným předmětem je truhla zdobená inkrustovanými panely nesená čtyřmi nohami. Celková forma truhly je kvádrového tvaru, pouze frontální nároží vystupují z tohoto rámce a jsou konvexně zakončena. Tomu odpovídá víko truhly, které tento tvar kopíruje. Plastické zdobné prvky, které narušují jinak pravidelný geometrický tvar, jsou výše popsaná nároží a dva pásy profilových lišt (jednoduchý profil - rádius s drážkou), které lemují korpus truhly po celém obvodu (s výjimkou zad). Jeden pás lišt je z podhledové strany víka a druhý tzv. "soklový"- odděluje samotné tělo truhly od její podstavové části. Truhla stojí na čtyřech soustružených nohách z masivního dřeva oválného průřezu.
Inkrustované panely na víku a průčelní straně jsou členěny do symetrických dvojic. Boky truhly zdobí jedno inkrustované pole, až na florální motiv v kartuši panelu, identický s panely na průčelní straně. Panely na nárožích odpovídají inkrustovaným panelům na průčelí.
Uvnitř je na levé stěně situována dvouetážová úložná přihrádka na drobnější předměty. Je tvořena "korýtkem" (integrovanou skříňkou) s vlastním příklopným víkem v horní části a skrytou přihrádkou ve spodní části. Skrytá přihrádka se odhalí vysunutím, nebo zasunutím bočnice horního "korýtka".
Kování se materiálově skládá z mosazných a ocelových částí a jako celek se zdá být kompaktní a původní. Je tvořeno dvěma úchyty na stranách truhly, nůžkovými závěsy (spojují víko s tělem truhly a umožňují jeho otevírání) a zámkovým kováním (tvořeno samotným zámkem, protějším jazýčkem a zdobným štítkem kolem klíčové dírky). Pomocí úchytů se truhla přenáší. Úchyt je ocelový a tvoří ho samotné nosné oko oválného tvaru, které je uchyceno do dvou trnů. Nosné oko je ve středové části (kde se provádí úchop oka) tvarově a materiálově zdobeno. Přesně v jeho středu je prstenec z mosazi. Toto materiálové zdobení pomocí mosazného prstence je pouze na pravém úchytu. Na levém úchytu je stejné tvarové zdobení, jenom mosazný prstenec nahrazuje prstenec ocelový. Jinak jsou oba úchyty identické. Trny procházející skrze boční stěnu truhly jsou zevnitř zajištěny závlačkovým systémem (jejich zahnutím). Trny jsou v místě průniku do dřeva z pohledové strany zdobeny tepanými rozetami ve dvou vrstvách přes sebe. Spodní (podkladová) rozeta je ocelová a je zdobena tepanými hvězdicemi po celém svém obvodu. Menší horní rozeta, která částečně překrývá spodní je mosazná, a je zdobena tepanými "perličkami" po celém obvodu. Oba tepané motivy na rozetách můžeme nalézt také jako zdobný prvek jak na kování okolo klíčové dírky (je také mosazné), tak na samotném tělu zámku (je ocelové).

Nůžkové závěsy na víku truhly jsou dekorativně zakončeny na vnitřní straně víka, (která se stává pohledovou při otevření truhly) pomocí částečně rozvinutého boltce.
Zámek je uprostřed na frontální stěně, uvnitř truhly a jeho protějšek (jazýček pro zacvaknutí zámku) je na vnitřní straně víka.
Rozměry předmětu: výška 62 cm, šířka 114 cm, hloubka 67 cm
Celková barevnost: světle hnědá, povrch polo matný.

Na zadní straně předmětu jsou napsána písmena a součíslí "J.P.444",
a také rezidua známky z československého drážního systému

Historické zařazení

Truhla má charakteristické prvky pro tzv. lidové baroko a je velice pravděpodobné, že byla vyrobena lidovým truhlářem. Dekorativní prvky a zdobné motivy se dají jen těžko přiřadit nebo srovnat s typologicky čistými prvky evropského baroka, a proto je nesnadné truhlu jednoznačně datovat. Oporou pro dataci se stávají tři prvky. Kování, tvarové prvky truhly (předsunutá nároží) a páskové inkrustace.

Kování, užité na truhle je shodné s celkovým vzhledem truhly a dalo by se o něm soudit, že je původní. To ale nemůžeme tvrdit s určitostí, vzhledem k užití nepůvodních spojovacích materiálů (tovární hřebíky a vruty) a neodpovídajícímu začernání okolo kování. Tvar bočních úchytů se v průběhu 18. století typově nijak výrazně nevyvíjelo, a proto pro přesnou dataci nebude velkým přínosem. Tepaný perličkový motiv na mosazných rozetách okolo úchytů je nezvyklý pro barokní kování a dala by se najít jistá podobnost s tzv. perlovcem (zdobným tepaným motivem hojně užívaným na klasicistním kování). Závěsy spojující tělo truhly s víkem jsou na konci zakončeny náznakem rozvinutého boltce. Tento motiv se obecně objevuje na nábytku ve druhé polovině 18. století. Ve střední Evropě zejména po roce 1760. Zdobný mosazný tepaný štítek okolo klíčové dírky nese všechny zdobné tepané prvky jako rozety na bocích. Kromě toho nese další prvky, které by se daly označit jako náznak klasicizujícího tvarosloví - hned nad klíčovou dírkou jsou po stranách kování dva symetrické obdélníkové "růžky" zdobené něčím, co by mohlo připomínat motiv zřasené stužky, který byl také rozvinutý a používaný v klasicistním dekoru.

Předsunutá nároží s konvexním zakončením se na nábytku objevují až ve 2. polovině 18. století. Do první poloviny 18. století byla nároží obvykle ostře zakončena. Konvexní zakončení nebo obecně tvarované nároží, není typickým prvkem barokního nábytku. U barokních tvarových forem se daleko častěji setkáme s dynamikou v průčelních nebo bočních stranách, nikoli v nárožích a v horizontálním řezu. Konvexní zakončení nároží je obecně více charakteristické pro období klasicismu. Můžeme se domnívat, že se tento prvek transformoval z užití pilastru nebo polosloupu v nárožích, jedná se však o nepodloženou hypotézu, založenou pouze na pozorování vývoje nábytkových forem. Užití typu předsunutého nároží je obecně vzácnější. Většinou se setkáváme s nárožími, která jsou konvexně zakončená, ale současně vpadlá do konstrukce.

Inkrustované panely jsou zdobeny především páskovou linkou. Obecně se páskové zdobení tvořené tenkými linkami objevuje na exkluzivním nábytku už od první poloviny 18. století ve Francii a následně v Německu (co se nábytkového vkusu týče - bylo Francií značně ovlivněno). Uplatnění získává toto zdobení postupně ve druhé polovině 18. století i v českých zemích a pozvolna se dostává i do tvorby lidového charakteru. Regionálně je konkrétně tento zdobný motiv charakteristický pro lidovou tvorbu nábytku z oblasti západních Čech (Plzeňsko)

Závěrem:
Po celkovém rozboru jednotlivých elementů se můžeme domnívat, že prvky by mohly odpovídat nábytku z druhé poloviny 18. stol. Vzhledem k tomu, že se jedná o práci "lidového" charakteru, je nutno počítat se zpožděním až padesát let, během kterých se tyto zdobné prvky dostaly od exkluzivního (módního) mobiliáře k tvorbě lidového charakteru. Závěrem předmět můžeme směřovat s největší pravděpodobností na přelom 18. a 19. století, někam mezi roky 1790 až 1810.

Stav předmětu před zásahem

Konstrukce předmětu a konstrukční spoje byly před restaurováním v dobré kondici a nebylo nutno do nich zasahovat. Většina poškození předmětu byla způsobena vystavením předmětu nevhodným klimatickým podmínkám nebo jejich prudkým změnám. To mělo za následek především nestejnoměrné sesychání jednotlivých částí předmětu, což způsobilo:

Seschnutí víka, jehož pohyb byl omezen kováním (nůžkovými závěsy připevněnými vruty) a profilovými lištami (připevněny kolíky), které nesesychaly v podélném směru adekvátně k sesychání víka ve směru příčném. Výsledkem bylo prasknutí ve dvou místech v podélném směru dřevních vláken. To zapříčinilo také příčné prasknutí profilové lišty v jednom místě.
Vlivem seschnutí víka oproti tělu truhly se uvolnily podhledové římsy na víku, které jsou připevněny kolíky. Zcela se uvolnily jejich nárožní části (z nichž jedna se dochovala zvlášť a druhá zůstala držet na svém místě pouze na jednom kolíku). Také došlo ke ztrátě čtyř drobných částí říms v nárožích, kde se všechny římsy setkávají.
Seschnutím masivního dřeva a lůžek pro inkrustované panely v něm vytvořených, se inkrustované panely začaly uvolňovat od svého podkladu a tím se staly více náchylnými k odpadnutí či odlomení. To se nejvíce projevilo na bocích truhly, kde je absence některých jejich částí. Mimo toto vážné poškození došlo také k uvolnění celé řady drobných částí inkrustací.

Předmět nese stopy po napadení dřevokazným hmyzem. Nejvíce zasaženou částí jsou nohy truhly, které jsou ze spodní strany zcela prožrané. Poškození je na všech čtyřech nohách a je takřka identické.

Restaurátorský záměr

Obnovení funkčnosti předmětu, které se předpokládá, i když nebude předmět plně využíván k ukládání předmětů. Kladen důraz na zachování co nejvíce z původního materiálu. Povrchová úprava, vzhledem ke své dobré kondici, bude pouze regenerována a omezí se pouze na rozleštění, nebo případné lokální doplnění.

Nálezová zpráva

Průzkum předmětu před zahájením restaurování byl veden zejména za účelem zjištění materiálového složení (především dýh - z důvodu jejich doplnění), byla provedena prohlídka předmětu v UV světle a na denním světle a proběhly zkoušky rozpustnosti povrchové úpravy za účelem jejího očištění (nikoli odstranění).

Materiálové složení
Prováděna byla optická prohlídka, na jejímž základě došlo k makroskopickému určení dřevin.

Konstrukce pohledová (boky, průčelní část, víko) - masivní dub
Konstrukce nepohledová (dno, záda, úložná přihrádka,...) - měkké jehličnaté dřevo (smrk/jedlle)
Inkrustované panely - určovány byly pouze dřeviny, které bylo nutné doplnit:

dřevina uvnitř lemované kartuše
Tato dřevina byla na levé straně truhly částečně odlomená, část odlomeného kousku jsme v rámci restaurování odebrali, očistili, nafotili a porovnávali s lexikonem dřevin Mendelovy univerzity (po nafocení byl odlomený kousek zase zpět vrácen na místo). Na základě odlomeného kousnu a ohledání ostatních míst, kde byla tato dřevina užita, jsme zjistili, že se jedná o polokruhovitě (přechodově) pórovitou dřevinu mající jak jádro, tak i běl. Běl má barvu šedo-bílou, zatímco jádro šedo-hnědou až šedo-černou. Také jsme našli na podélných řezech zřetelné "rýhy" - makro-póry. Při porovnání s lexikonem dřevin spravovaným Mendelovou univerzitou jsme došli k závěru, že se jedná o ořechovou dýhu.
dřevina, která tuto kartuši lemuje
Druhá dřevina, která tvoří dekorativní pásek, jež lemuje výše určovanou dřevinu, byla určována pouze na základě optického ohledání, bez odebírání vzorku nebo zásahu do dřeviny (vzhledem k tomu, že se jednalo o absenci kousku této dřeviny o velikosti 2 x 2 milimetry). Po ohledání všech míst, kde bylo toto dřevo užito, jsme našli měkkou roztroušeně pórovitou listnatou dřevinu s málo zřetelnými letokruhy. Barva dřeva žluto až hnědo-bílá. Při porovnání s lexikonem dřevin spravovaným Mendelovou univerzitou jsme došli k závěru, že se s největší pravděpodobností jedná o lípu.

Kování - časti ocelové a mosazné

Předchozí zásahy
Předmět nese stopy předchozích zásahů, které lze hypoteticky rozdělit do minimálně tří vln v průběhu času. Mezi nejstarší druhotné zásahy patří srovnání vnitřních i vnějších ploch předmětu (broušením/hoblováním). To mělo za následek odhalení chodbiček od dřevokazného hmyzu. Tyto byly následně na pohledových plochách vyplněny tmelem, který v průběhu času ztmavnul, zkřehnul a v některých případech začal vypadávat. Předmět má také kvalitně srovnané nepohledové plochy jako dno ze spodní strany nebo záda ze zadní strany (to nebývá zvykem u předmětů z období, kdy předpokládáme vznik předmětu. Způsob uchycení kování ve vztahu k truhlářské práci je ledabylejší, což by mohlo poukazovat na lidovou práci nebo nepůvodnost kování. Jeden z úchytů na boku truhly (pravém) je nainstalován zešikma vůči inkrustovaným panelům. Nůžkové závěsy spojující víko a tělo truhly jsou připevněny továrně vyráběnými hřebíky a začernání okolo kování tvarově zcela nesedí s nynějším kováním. Zámek truhly je také připevněn strojově vyráběnými hřebíky.

Jako jedny z nejmladších oprav můžeme označit ty, u kterých je patrné nezoxidované dřevo. Jsou to především výztuhy víka z jeho vnitřní strany připevněné pomocí vrutů, které měly patrně srovnat víko nebo zamezit jeho dalšímu praskání. Nebo také úpravy vnitřní přihrádky. Ze spodní strany truhly (ze spodní strany dna) jsou připevněny dva nepůvodní vlysy, ve kterých jsou umístěny otvory pro nohy. Jsou připevněny strojově vyráběnými hřebíky a nejsme schopni určit, do které vlny úprav patří.

Povrchová úprava
Prohlídka předmětu v denním světle a v UV světle ukázala celistvost povrchu a jeho naoranžovělou luminiscenci. Ta by mohla poukazovat na pryskyřici (možná šelakovou). Zkouška rozpustnosti byla prováděna za účelem očištění (nikoli odstranění) povrchové úpravy.

Voda - bez reakce, došlo pouze k uvolnění prachových nečistot na povrchu
Mýdlová voda - drobná reakce, došlo k uvolnění prachových nečistot a usazenější špíny v povrchu
Synteticky technický líh - velmi rychle narušil povrchovou úpravu a odstranil ji, až na dřevěný podklad (to může poukazovat na lihový lak).

Průběh restaurování

Předmět byl do restaurátorského zásahu umístěn v klimaticky stálém prostředí školního depozitáře, ve stálé teplotě kolem 19 °C a relativní vzdušné vlhkosti kolem 55%. Předmět byl také emitován radiačním zářením, které prováděl investor. Před zahájením restaurování byla provedena fotodokumentace předmětu, jeho prohlídka průzkumy a analýzy - zjištění všech poškození a jejich příčin.

Očištění předmětu - suché čištění uvnitř předmětu a mokré čištění - z vnějšku předmětu (voda, mýdlo s PH neutrální - benátské mýdlo).
Konsolidace a asanace nejvíce napadených částí dřevokazným hmyzem:
- nohy (technologie - 48 hodin máčením v roztoku Lignofix + Solakryl a rozpouštědlo Toluen).
- zadní/zádová část víka (technologie - nátěrem roztoku Lignofix + Solakryl a rozpouštědlo Toluen).
Oprava prasklého víka - "vyšpánování"/vysazení masivním dubovým dřevem. Vzniklé nedostatky následně vytmeleny vodou ředitelnými tmely.
Sklížení uvolněných římsových podhledových lišt víka.
Doplnění čtyř drobných částí římsových lišt v nárožích, kde se jednotlivé lišty setkávají. Doplněno masivní dřevo (dub), dořezbováno do odpovídajícího tvaru, patinace pomocí čpavkové vody a vodového mořidla.
Zhotovení povrchové úpravy na těchto kouscích (šelaková politura).
Podlepení inkrustovaných aplikací (uvolněných částí).
Dopasování (přizpůsobení/zkrácení) inkrustovaných aplikací do lůžek, které se vlivem sesychání zmenšily. V těchto případech byly části, jimž byla lůžka těsná, částečně, nebo zcela uvolněny od podkladu, upraveny (zakráceny) do velikosti odpovídající lůžkům a znovu vlepeny do lůžek.
Doplnění chybějících částí inkrustovaných aplikací odpovídajícím materiálem (na základě průzkumové zprávy).
Očištění kování (čištění za pomoci Ethanolu, textilního smotku a ocelové vlny "000"), následná konzervace (směs - včelí vosk rozpuštěný v terpentýnu).
Doplnění chybějících upevňovacích materiálů kování (vruty).
Zhotovení nové základny na všech čtyřech nohách. Do nohou bylo vysoustruženo lůžko pro nový materiál (masivní jehličnaté dřevo). Ten nahradil stávající zdevastovanou dřevní hmotu od dřevokazného hmyzu a vytvořil novou stabilní základnu pro celou truhlu.
Domoření dvou nepůvodních výztuh z vnitřní strany prasklého víka pro sladění s odstínem okolního dřeva. Nepůvodní výztuhy se beze zbytku zachovaly, kvůli svému nespornému vlivu na aktuální stabilitu víka, narušeného prasklinou.
Závěrečné tmelení drobných nedostatků, trhlin, prasklin, krakel a jejich iluzivní retuš (průmyslové vodou ředitelné tmely Clou a Borma Wachs, akvarelové barvy Umton).
Regenerace povrchové úpravy - rozleštění, retuš a případné doplnění (optické scelení předmětu).
Zakonzervování celého předmětu tenkou vrstvou voskové směsi (průmyslová vosková směs firmy Borma Wachs).

Použité materiály

Čistící prostředky: Benátské mýdlo
Rozpoštědla: Syntetický technický líh
Konsolidační a asanační materiály: Solakryl s Toluenem (poměr přibližně dodržen na 1:15)
Lignofix I-Pfofi s Toluenem (přesný poměr 1:19)
Mořidla, Bělidla: Průmyslové vodou ředitelné mořidlo
Čpavková voda
Hyper manganistan draselný (KMNO4)
Pojidla: Rybí klíh (studený)
Glutynový teplý klíh
Tmely: CLOU vodou ředitelný
kliho-pilinový tmel
Borma Wachs vodou ředitelný
Retušovací materiály: Umton akvarelové barvy
Povrchová úprava: Bělený šelak
Průmyslová vosková směs Borma Wachs