Truhla ze zámku Slavkov u Brna

Restaurování probíhalo přímo na zámku ve Slavkově u Brna. Restaurování probíhalo v rámci cyklu "Slavkoského restaurování", které supluje povinnou odbornou praxi při studiu na VOŠ Restaurátorské v Brně. Restaurování probíhalo za dohledu pedagoga, restaurátora a kunsthistorika Mgr. Radka Ryšánka. Na restaurování se podílely kolegině Bc. Tereza Jakubíčková, DiS. a Tereza Sekaninová, DiS. 

Datum zahájení a ukončení práce: 13.5. - 13.6.2014 a 2.9. -25.9.2014 

Informace o přemětu

Autor: neurčen
Sloh,datování: po polovině 18. stol.
Materiál, technika: konstrukce z masivního dubu, doplněna inkrustací (ořech, švestka, javor, olše, ebonizovaná ovocná dřevina homogenní struktury), dno z měkké jehličnaté dřeviny, pocínovaný železný plech, drobné doplňky z tepané mosazi
Rozměry:
šířka 112 cm
hloubka 64 cm
výška 72 cm

Popis předmětu:

Restaurovaným předmětem je truhla zdobená inkrustovanými panely a nesená čtyřmi nohami.
Celková forma truhly je kvádrového tvaru. Nároží jsou vsunuta do celkové formy truhly a konvexně zakončena. Tomu odpovídá víko truhly, které tento tvar kopíruje. Truhla je členěna na horní úložnou část přístupnou skrze víko a spodní část se zásuvkou.

Plastické zdobné prvky, které narušují jinak pravidelný geometrický tvar, jsou výše popsaná nároží a dva pásy profilových lišt, které lemují korpus truhly po celém obvodu (s výjimkou zad). Jeden pás lišt je tzv. "soklový" - oddělující samotné tělo truhly od její podstavové části, druhý pás je tvořen profilovou lištou umístěnou nad zásuvkou truhly.

Truhla stojí na čtyřech soustružených nohách z masivního dřeva oválného průřezu.
Inkrustované panely na víku a průčelní straně jsou členěny do symetrických dvojic. Boky a nároží truhly zdobí jednoduchá pásková inkrustace (vzhled zdobných panelů viz obr. 1 a 2).

Uvnitř je na levé stěně situována dvouetážová úložná přihrádka na drobnější předměty. Je tvořena "korýtkem" (integrovanou skříňkou) s vlastním příklopným víkem v horní části.

Kování se skládá z mosazných a pocínovaných železných částí a jako celek se zdá kompaktní a původní. Je tvořeno dvěma úchyty na stranách truhly, nůžkovými závěsy (spojují víko s tělem truhly a umožňují jeho otevírání) a zámkovým kováním (tvořeno samotným zámkem, protějším jazýčkem a zdobným štítkem kolem klíčové dírky).
Pomocí úchytů se truhla přenáší. Úchyt je ocelový a tvoří ho samotné nosné oko oválného tvaru, které je uchyceno do dvou trnů. Trny procházejí skrze boční stěnu truhly a uvnitř ní jsou zajištěny závitem a maticí. Trny jsou v místě průniku do dřeva z pohledové (vnější) strany zdobeny tepaným ozdobným štítkem. Nůžkové závěsy na víku truhly jsou dekorativně zakončeny na vnitřní straně víka (která se stává pohledovou při otevření truhly) pomocí částečně rozvinutého boltce a dále doplněny dekorativními mosaznými rozetami. Zámek je uprostřed na frontální stěně, uvnitř truhly a jeho protějšek (jazýčkem pro zacvaknutí zámku) je na vnitřní straně víka.

Historické zařazení předmětu

Celková koncepce:
Členění truhly, tedy rozdělení na úložnou část přístupnou skrze víko a na zásuvkovou část odkazuje spíše k lidové tvorbě. Tepané kování tvaru ušního boltce odkazuje k rokokovému tvarosloví. Orámování intarzovaných kartuší na čelní (pohledové) straně odkazuje spíše k formám již klasicistním. Nejedná se tedy o čistou formu nábytkového tvarosloví, ale syntézu více prvků a přihlédneme-li k rustikální formě předmětu, byl nejspíše tvůrcem regionální řemeslník.

Předsunutá nároží:
Mají konvexní zakončení, ty se na nábytku objevují až v 2. polovině 18. století. Do první poloviny 18. století byla nároží obvykle ostře zakončená. Konvexní zakončení a tvarované nároží obecně, není typickým prvkem barokního nábytku. U barokních tvarových forem se daleko častěji setkáme s dynamikou v průčelních nebo bočních stranách, nikoli v nárožích a v horizontálním řezu. Konvexní zakončení nároží je obecně více charakteristické pro období klasicismu.

Inkrustované panely:
Jsou zdobeny především páskovou linkou. Obecně se páskové zdobení tvořené tenkými linkami objevuje na exkluzivním nábytku už od 1. poloviny 18. století ve Francii a následně v Německu.

Vodítka:
Na zadní straně předmětu byly nalezeny dvě nálepky. Jedna s nápisem JUBILAIRE 1848 - 1908 (viz obr. 3).Domníváme se, že nálepka na pravém horním rohu zadní strany truhly patrně odkazuje k výročí panování císaře Františka Josefa I., vzhledem k roku 1908 by se hypoteticky mohlo jednat o svatební dar novomanželům Václavu Kounicovi a Josefíně roz. Horové, kteří měli svatbu 12. května 1848 - jedná se o velmi pravděpodobnou hypotézu, která však není potvrzena písemným ani jiným dokladem. 

Závěrem:
Truhla vykazuje barokní tvarosloví. Prvky odpovídají nábytkovým formám zařaditelným do 2. pol. 18. stol. Vzhledem k tomu, že se jedná o práci "lidového" charakteru, je nutné počítat se zpožděním až 50 let, během kterých se tyto zdobné prvky dostaly od exkluzivního (módního) mobiliáře k tvorbě lidového charakteru. Předmět tedy můžeme směřovat pravděpodobně na přelom 18. a 19. století, někam mezi roky 1790 až 1810.

Stav předmětu před zásahem

Většina poškození na truhle je způsobena vlivem sesychání dřevní hmoty. Příčinou je s největší pravděpodobností nesprávné uložení tohoto předmětu z klimatologického hlediska. Následkem jsou četné trhliny na konstrukci. Nejzávažnější z nich je trhlina po celé délce víka. Další trhliny jsou potom na samotném korpusu truhly. Trhliny na víku zasahují do inkrustovaných motivů a zapříčinily uvolnění určitých částí této inkrustace a u některých částí i jejich vypadení z lůžek a ztrátu těchto kusů. Předmět je staticky stabilní, spoje jsou pevné. Víko vykazuje větší trhlinu. Trhlina ve víku je fixovaná ze spodní strany dvěma dřevěnými vlysy upevněnými kovovými vruty. Dřevo vykazuje drobné poškození od dřevokazného hmyzu z předchozích dob. Aktivní činnost dřev. hmyzu nebyla vypozorována.

Předchozí zásahy 

Předmět nese stopy předchozích zásahů, které nelze přesně časově zařadit. Mezi nejstarší druhotné zásahy patří srovnání vnitřních i vnějších ploch předmětu (broušením/hoblováním). To mělo za následek odhalení chodbiček od dřevokazného hmyzu. Ty byly následně na pohledových plochách vyplněny tmelem, který v průběhu času ztmavnul, zkřehnul a v některých případech začal vypadávat. Nůžkové závěsy spojující víko a tělo truhly jsou připevněny továrně vyráběnými hřebíky. Nalezena řada hřebíků na horním okraji zadní strany truhly s fragmenty tkaniny pod hřebíky. Pravděpodobně byla k zadní straně přibita tkanina z blíže nespecifikovaných důvodů. (ochrana předmětu, vizuální stránka,...). Jako jedny z nejmladších oprav můžeme označit ty, u kterých je patrné nezoxidované dřevo. Jedná se především o kolíky, které byly použity na vyztužení konstrukce. Součástí druhotného zásahu je také transparentní povrchová úprava, vykazující sekundární zásahy blíže neurčeného charakteru. Nejspíše se jedná o šelakovou polituru (podle průzkumu pod UV zářením) zhotovenou při předchozím restaurátorském zásahu. Nepůvodní jsou také hřebíčky a kolíky (některé vyčnívající, některé vbité do plochy) podporující upevnění některých částí inkrustovaných panelů. 

Restaurátorský záměr

• Hlavním cílem restaurátorského zásahu bude zvýšení estetické hodnoty předmětu se zaměřením na zachování komplexních hodnot. Při tom se bere na vědomí charakter předmětu jako muzejního exponátu. Proto zásah nebude směřován k obnovení užité funkce, kterou předmět míval.
• Prioritou je snaha zachovat maximum z původního materiálu a adekvátně k němu doplnit ten chybějící.
• Povrchová úprava se vzhledem ke svému dobrému stavu bude plně zachovávat a restaurátorský zásah se omezí pouze na její regeneraci.

Průběh restaurování

Předmět byl do restaurátorského zásahu umístěn v klimaticky nestálém prostředí - depozitární prostory zámku Slavkov. Před zahájením restaurování byla provedena fotodokumentace předmětu, jeho prohlídka průzkumy a analýzy - zjištění všech poškození a jejich příčin.

• Očištění předmětu - suché čištění uvnitř předmětu a mokré čištění - z vnějšku předmětu (voda, mýdlo s PH neutrální - jádrové mýdlo)
• Demontáž kovových komponentů, jejich následné očištění lihem a konzervace (5% včelího vosku v terpentýnu). Nejnamáhanější kování bylo připevněno nýty - odnýtování
• Oprava prasklého víka - vyrovnání plošné nerovnosti na víku vzniklé seschnutím a prasknutím víka (sklížení víka pomocí a zajištění pomocí "vlaštovek" ze spodní strany) - viz obr. č. 5 a 6.
• Přiklížení všech uvolněných lišt, výroba špán a jejich dopasování do prasklin
• Podlepení inkrustovaných aplikací (uvolněných částí).
• Doplnění chybějících částí inkrustovaných aplikací odpovídajícím materiálem (na základě průzkumové zprávy)
• Očištění kování (čištění za pomoci Ethanolu, textilního smotku a ocelové vlny "000"), následná konzervace (směs - včelí vosk rozpuštěný v terpentýnu), nejvíce poškozené části čištěny v ultrazvukové lázni v roztoku chelatonu. 
• Doplnění chybějících upevňovacích materiálů kování (kované hřebíky).
• Tmelení, retušování a zhotovení šelakové politury na nohách.
• Závěrečné tmelení drobných nedostatků, trhlin, prasklin a jejich iluzivní retuš (klihokřídový tmel s hlinkou, akvarelové barvy Umton)
• Regenerace povrchové úpravy - rozleštění, retuš a případné doplnění (optické scelení předmětu)
• Výstupní fotodokumentace 

Použité materialy

Tmely: klihokřídový

Čistící prostředky: jádrové mýdlo zn. Jelen

Rozpouštědla: denaturovaný líh

Retušovací materiály: Umton akvarelové barvy

Povrchová úprava: šelaková politura

Pojidla: glutinový klih

Mořidla: Průmyslové vodou ředitelné mořidla, manganistan draselný (KMNO4)

Konzervační mat.: směs vosku s terpentýnem